Co objevil Buddha? ...část druhá

Dny ubíhaly a on si jasně uvědomoval, že jeho vyrovnanost je spojena právě se sezením ve vzpřímené pozici dhyany. Cítil, že ačkoliv se naučil sedět v této pozici kvůli následování nedosažitelných duchovních cílů, sezení samotné bylo nesmírně přínosné. Seděl vlastně v pozici, kde váha jeho trupu byla správně vyvážená na podušce. V této pozici nemusel vyvíjet žádné zvláštní úsilí sedět vzpříma. Zdála se být velmi přirozenou. Intuitivně vycítil, že tato vyrovnaná pozice je hluboce spojena s jeho poznáním a že díky ní se navrátil do původního stavu přirozenosti lidské bytosti.

Princ se cítil klidně a vyrovnaně. Něco jej ale stále nutilo jít dál. Cítil potřebu své poznání předávat dál. Jenom tak sedět na svém místě a pociťovat klid a vyrovnanost s okolním světem pro něj nakonec nebylo dost. Chtěl se pokusit zprostředkovat svým asketickým přátelům své poznání. Jak by jim ale mohl nejlépe vysvětlit, co mu tak změnilo život? Jak to lze vysvětlit slovy? Zcela určitě by neporozuměli. Cítil ale, že by se měl alespoň pokusit. Vlastně si nemohl pomoci, aby tak neučinil.

A tak opustil své tábořiště a vydal se hledat své společníky. Po nějakém čase je v lesích našel. Když asketové viděli přicházet svého starého známého, necítili se dobře. Mysleli si, že se jich princ zřekl a divili se nad tím, co by po nich mohl ještě chtít. Pak si ale všimli, jak dobře vypadá. Vypadal opravdu šťastně! Uvítali jej a princ se k nim posadil.

„Od té doby, co jsem vás opustil, jsem dosáhl hlubokého porozumění sebe sama a světa a probudil jsem se,“ řekl. Asketové se pochybovačně zeptali: „Jakého porozumění, jakého probuzení jsi dosáhl?“ „Nevím, jestli budu schopen vám to vysvětlit, ale pokusím se. Ze svého vlastního života jsem si uvědomil, že existuje několik základních životních pravd. Hned vám je vysvětlím. Velmi často se například cítíme nespokojeni. Cítíme se nespokojeni v případě, že náš život je založen pouze na snaze o dosažení materiálního komfortu, fyzického požitku. Cítíme se ale také nespokojeni, když je náš život založen na snaze po dosažení duchovní dokonalosti. Zdá se, že lidské bytosti se potácejí mezi těmito dvěma stavy, ale necítí se spokojeni ani v jednom z nich. Chceme stále něco dostat. Chceme stále od něčeho utíkat. Chceme být lepší než jsme. Je to právě toto chtění, které vytváří naši nespokojenost. A čím více chceme něco jiného, jiný stav, jiný život, jiný svět, tím více jsme nespokojeni. Já jsem ale objevil jinou cestu (pravdu). Objevil jsem cestu, která je mezi těmito dvěma stavy, které vytváří nespokojenost. Objevil jsem střední cestu. Když jsem seděl ve vyrovnané pozici dhyany pod mým stromem, zjistil jsem, že žiji pouze tady v tomto okamžiku. Ačkoliv často vzpomínám na minulost nebo sním o budoucnosti, ani minulost ani budoucnost nejsou skutečné. Ale když sedím v dhyaně, obě tyto nespokojenosti zmizí a já jsem v klidu a harmonii tohoto přítomného okamžiku.“

Pět přátel Probuzeného bylo v úžasu. Pravda, kterou vyřkl, je zasáhla na správném místě. „A ještě jsem objevil jednu pravdu,“ řekl. „Existuje něco, co můžeme nazývat ‘realita‘. Ano, je to vlastně ta realita, kterou jste se, přátelé, snažili nalézt vaším úsilím po objevení dharem (částic, partikulí). Realitu ale není možné objevit ve vyšších sférách vědomí, realita existuje tady na tomto místě, teď v tomto okamžiku. Není to stav, kterého bychom měli dosáhnout. Není to vidění dharem, je to universální Dharma. Je to všeobjímající realita a my všichni existujeme jako součást této reality. Jsme již její součástí a ona je naší součástí. Přesto je úplná, není tvořena částmi. Vesmír je úplný. Ačkoliv si myslíme, že jsme od ní odděleni, ve skutečnosti tomu tak není. Ačkoliv si myslíme, že naše těla jsou od ní oddělena, není tomu tak. Je to tento okamžik. Je to náš život. Je to kosmos. Když sedím v dhyaně, zažívám tuto celistvost, tuto Dharmu, tuto realitu. Tato pravda zahrnuje všechny ostatní pravdy. Nemůže však být uchopena samotnou myslí. Pochopením podstaty sebe sama a světa takový jaký je, jsem svobodný tady a teď.“

Pravda slov, která Probuzený vyřkl, zasáhla pět společníků jako blesk z čistého nebe. A tak i my o 2400 let později, na jiném kontinentu a v jiné kultuře, znovuobjevujeme v našich denních životech tu samou pravdu Probuzeného – Buddhy. Někdy lapeni v našich snech. Někdy chyceni v našich vzpomínkách na minulost. Někdy hledajíce život, který je lepší než ten, který žijeme, hledajíce lepší já než já, které ve skutečnosti jsme. Sami si tak vytváříme svou vlastní nespokojenost. A jestliže máme dost štěstí a narazíme v našem životě na pravdu, kterou Buddha objevil, můžeme se také posadit na podušku, složit nohy, držet tělo vzpříma a objevit pro sebe, že existuje pouze tady na tomto místě, že žijeme pouze v tomto přítomném okamžiku. A tak zažíváme ten samý stav mysli, který zažíval Buddha tolik let před námi.

(Přeloženo z anglického originálu "What did the Buddha discover?" od Michaela Eido Luetchforda, jenž text také přednesl v Pražském buddhistickém centru Lotus v červnu 2005.)

http://www.dogensangha.org.uk/
http://www.dogenzen.net/