Cesta Individuačního procesu

Na těchto stránkách by myslím neměla chybět zmíňka o pohledu psychologie na danou problematiku, respektive toho pohledu, se kterým kdysi přišel švýcarský lékař C. G. Jung.

Carl Gustav Jung byl dle mého názoru člověk, který mnohonásobně předčil svou dobu. Svým způsobem to byl genius s velkým „G“ jehož dílo se stalo natolik nadčasové, že ještě ani v současnosti nedovedeme docenit jeho význam. A osobně se domnívám, že to ještě několik generací potrvá, než si svět uvědomí tuto skutečnost.

Hlavní část jeho díla se točila především okolo tzv. Individuačního procesu – tedy jakési psychologické cesty k poznání sebe sama. Podle Junga je běžný nevědomý člověk v jistém slova smyslu „roztříštěný“ a ačkoliv si myslí, že jedná podle své vlastní vůle, ve skutečnosti jedná pod vlivem působení různých vnitřních archetypů, což v podstatě neznamená nic jiného, než-li posedlost. Naproti tomu člověk, který se individuoval, poznal vnitřní síly působící v jeho psyché a díky tomu se od nich dokázal odlišit a své archetypy vnitřně „integroval“. Individuovaný člověk je tedy ucelený člověk, který dosáhl sjednocení svých vnitřních protikladů (což je v podstatě smyslem mystiky, stejně jako výroby kamene v alchymii).

Jako příklad bych zde mohl uvést „Personu“. Tzv. Persona čili maska je jedním z archetypů, které se v životě člověka projevují, především jednáme-li ve vztahu s jinými lidmi. Například jste-li v zaměstnání a pracujete, řekněme třeba jako manažer, do jisté míry se s touto sociální rolí identifikujete. Myslíte si „já jsem manažer“ a jednáte podle toho. Samozřejmě je to přirozené a zcela reálně se to od vás ve společnosti očekává. Jenomže problém nastává tehdy, pokud žijete touto rolí i mimo svoje zaměstnání. Identifikujete se se svou Personou natolik, že zapomenete, že to je jen jedna z rolí, kterou máte ve svém životě sehrát a na úkor toho potlačujete jiné stránky, které vaše osobnost obsahuje. Jenže člověk je jako propojená nádoba, a protože tam kdesi hluboko uvnitř víte (bez ohledu na to, zda-li jste si toho v daném okamžiku vědomi), že jste mnohem víc, než-li jen manažer, vaše nevědomí vám to může dát v budoucnu sežrat. A to buď náhlými excesy v chování, které by se „vám jakožto manažerovi“ stávat neměli, nebo se u vás může postupem času vyvinout nějaká ta neurosa. Jinými slovy, pokud se rozhodnu neakceptovat jistou psychologickou realitu, ať chci nebo nechci, mé nevědomí vyvine jakýsi kompenzační mechanismus, kterým mi dá najevo, že není něco v pořádku a to se až může v krajním případě projevit nějakou duševní chorobou.

Tím, že si uvědomíte, že máte Personu a to ať už ve svém zaměstnání, nebo to jak se snažíte vypadat před přáteli (ano, každý člověk může mít a mívá těchto sociálních masek několik) a pojmete ji jen jako roli, se kterou se nebudete nadále identifikovat, potom jste tento archetyp integrovali, nebudete nadále nevědomky pod jeho nadvládou a zároveň jste zase o něco blíže k poznání sebe sama. Přinejmenším už teď víte, že „nejste manažer“.

Na cestě Individuačního procesu, samozřejmě leží mnohem víc takovýchto archetypů, přičemž není tak jednoduché je identifikovat a pak se od nich odlišit jako ve výše uvedeném příkladu s Personou. Mezi nejvýznamnější bez pochyby patří takový „Stín“, „Anima/animus“ nebo „Mana-osobnost“. Pokud si uvědomíme působení těchto archetypů a přestaneme se s nimi identifikovat, vymaníme se tak z vlivu působení nevědomých sil v naší psyché a staneme se tak sami sebou.

Je však důležité podotknout, že „stát se sám sebou“ rozhodně nemá nic společného s já - egem. Spíše pochopíme, že ego je jen komplexem psychologických funkcí a že rozdíl mezi ním a Bytostným Já (jak Jung toto poznání nazývá) je asi jako rozdíl mezi planetou Zemí a Sluncem.

Ono nalezené Bytostné Já je pojem, kterým Jung označuje jakési vnitřní centrum naší osobnosti, ačkoliv v tomto směru se již zároveň nejedná o nic osobního. Právě zde se dostáváme na pole různých paradoxů, které je možno jen stěží popsat tak, aby „obyčejný smrtelník“ pochopil, o co kráčí.

Po té, co jsem kdysi dávno přečetl několik svazků z „Výboru z díla“ C. G. Junga nabyl jsem pocitu, že se mi dostaly do rukou poznámky nějakého šíleného mága, který detailně popisoval různé funkce archetypů, jakožto mnohdy autonomních psychických sil působících uvnitř člověka, jenž přitom dokonale korespondují s různými kulturními mýty předávaných z generace na generaci, a které se např. jako pověsti či příběhy zachovaly až do dnešní doby.

Popravdě řečeno, než jsem začal psát tento text, měl jsem v úmyslu sem spíše vložit nějaký úryvek z Jungova díla, ale protože je jeho dílo tak obsáhlé a detailní, nakonec jsem se rozhodl spíše pro toto obecnější a ucelenější podání. Doufám jen, že je tento reprezentativní výklad dostatečně výstižný na to, abych na něj mohl v budoucnu navázat a rozvinout ho třeba právě nějakým tím úryvkem z Jungova díla.

Pokud máte zájem dozvědět se o C. G. Jungovi více doporučuji následující odkaz:

http://jung.sneznik.cz/