Saí Baba promlouvá

Existuje jeden indický výrok, který říká: “Potkáš-li cestou Buddhu, zabij ho.“
Tento výrok zní strašlivě a brán doslova je vskutku strašný.
Při správném porozumění však vyjadřuje velkou moudrost.
Neptáš se někdy, jak je možné, že schvaluji a podporuji všechna náboženství, když se mnohá z nich ve výkladech určitých bodů diametrálně liší, případně si dokonce protiřečí?
Odpověď je, že to závisí jen a jen na hledisku.
Křesťanské, hinduistické a zčásti i buddhistické náboženství učí, že si má věřící učinit obraz Boha, tento obraz vzývat, a tak se mu přiblížit.
Judaismus, islám a přísný buddhismus učí Boha si nezobrazovat. Bůh se vymyká jakémukoli popisu.
Ptáš se, co tedy je správně? Odpověď zní: obojí.
Na začátku potřebuješ obraz Boha. Musíš zažít, že Bůh je tvůj přítel, tvůj pravý otec, tvá láskyplná matka. Že je tu stále pro tebe a že je nepřetržitě trvající láskou.
Dříve nebo později dospěješ tak daleko, že obraz bude pro tebe znamenat příliš velké omezení. Přišel okamžik, kdy „zabiješ Budhu“, to znamená, kdy se na své cestě k Bohu musíš osvobodit od obrazu, aby ses mohl přiblížit obsahu.
Tím se vysvětluje odmítání zobrazování Boha v judaismu a islámu.
Tento časový bod však nesmí přijít příliš brzy. Teprve když je tvé srdce naplněno viditelným Bohem, máš dost síly k hledání a nalezení neviditelného.
„Zabiješ-li“ svůj obraz příliš brzy, může tě uskutečnění Boha stát velké úsilí, protože tvé srdce není ještě natolik nabité, aby samo bylo magnetem-Bohem přitaženo.
Vše má svůj čas. Trpělivost je požehnáním času. A cesta k Bohu je dlážděná téměř výlučně láskou, trpělivostí a důvěrou.

(bez úprav převzato z: Saí Baba promlouvá k Západu /s. 210/ 1. vyd. Ostrava: Libuše Čermáková, 2000. ISBN 80-902560-6-6.)

Kde žijeme...

Existuje jediná podívaná, která je velkolepější než moře, a tou je hvězdná obloha. Existuje jediná podívaná, která je velkolepější než hvězdná obloha, a tou je nitro duše.

Viktor Hugo (Bídníci)





Po delší odmlce bych vám chtěl představit jedno video, které mě v nedávné době zaujalo. Jedná se o počítačový model vesmíru, tak jak ho vědci doposud poznali.

Vlastně toto video mě přivedlo k jistému zamyšlení - žijeme na planetě, která obíhá kolem jedné hvězdy. Tato hvězda je součástí této galaxie, Mléčné dráhy, a spolu s dalšími miliardami hvězd obíhá okolo jejího centra. Jenže pokud bychom měli možnost vystoupit z této galaxie a postavit se kamsi do mezigalaktického prostoru, spatřili bychom mnoho jiných galaxií. Dokonce by jich bylo mnohem více, než-li je vidět hvězd na nebi za nejtemnější pozemské noci. Možná bychom i měli možnost spatřit, že se tyto galaxie shlukují do takových "mraků", kterým vědci říkají clustery. A jeden cluster může obsahovat nespočetné množství takovýchto galaxií.

Toto všechno se nachází ještě v mnohem větším prostoru, jehož hranice (pokud je mi známo) zatím nebyly nikým nalezeny. A najednou přichází člověk, žijící na jakési neviditelné a bezvýznamné tečce kdesi uprostřed toho všeho a řeší své "velké" problémy, s pocitem své vlastní "důležitosti", s představami a sny o své osobní "velikosti". Takový je bohužel stav mnoha lidí, žijících v současné společnosti.

Nicméně nechci nyní kritizovat nebo říkat, co by jak mělo být. Jen mi přijde více než zřejmé, že všichni žijeme v obrovské bublině vytvořené naší myslí, přičemž skutečnost, taková jaká je, nám v tomto stavu absolutně uniká.

Toto video zcela jistě přináší mnohem víc věcí k zamyšlení, než-li to, které jsem naznačil. To nechám na každém z vás dle toho, zda-li vás nějakým způsobem osloví. Jen zmíním, že každá tečka, kterou můžete při nejvetším přiblížení spatřit, značí jednu galaxii.

Zdroj:
http://www.youtube.com/watch?v=W35SYkfdGtw

Bhagavad-Gita

Bhagavad-Gita, neboli „Píseň Vznešeného“, je jednou z nejvýznamnějších knih hinduismu. Jako součást rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata vznikla údajně v období kolem roku 200 před naším letopočtem. Pojednává o samotných základech jógy a jejích disciplín. Je cenným zdrojem inspirace pro každého duchovně zaměřeného člověka, přičemž není důležité, k jakému mystickému učení jeho mysl tíhne. Při jejím čtení je však nutné se osvobodit od mnohdy omezeného pohledu „toho jedině správného“ výkladu, který obvykle každé vydání tohoto díla obsahuje, ať již přímo v komentářích pod jednotlivými slokami nebo v různých předmluvách, doslovech apod. Člověk by se měl soustředit zejména na samotný text díla, tedy na rozmluvu Ardžuny s Krišnou, k výkladům a interpretacím by měl přistupovat obezřetně. V samotném textu díla je pak potřeba hledat spíše ducha předkládané filozofie, než pojímat vše striktně doslova. Hledat tam tudíž to, co chtěl autor říci ve své ryzí podstatě, přičemž brát také v potaz dobové, geografické a náboženské determinanty. Vždyť Bhagavad-Gita byla sepsána před více než dvěma tisíci lety v dnešní Indii, kde podmínky a způsob života byly diametrálně odlišné od těch našich. --- K úvodu do tématiky předkládám výtah několika málo vět k zamyšlení:

To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.

Jak ten, kdo se domnívá, že živá bytost zabíjí, tak i ten, kdo si myslí, že je usmrcena, postrádají poznání, protože vlastní já nezabíjí ani není zabito.

Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne – je nezrozená, věčná, existuje trvale a od pradávna.

Všechny planety v hmotném světě, od té nejvýše až po tu nejníže ležící, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému rození a umírání. Avšak ten, kdo dosáhne Mého sídla (pozn. božského vědomí), se již nikdy znovu nezrodí.

Ten, kdo nalézá štěstí ve svém nitru, je činný a raduje se sám v sobě a jehož cíl spočívá uvnitř, je dokonalý mystik. Je osvobozený na úrovni Nejvyššího a nakonec Nejvyššího také dosahuje.

Osoba, která v hmotném světě není ovlivněna dobrem a zlem, které ji může potkat, a nechválí ho ani jím neopovrhuje, setrvává neochvějně na úrovni dokonalého poznání.

Všem činnostem se je třeba věnovat bez připoutanosti či jakéhokoliv očekávání výsledků. Je nutné vše konat jako povinnost.

Předepsaných povinností se nemá nikdo nikdy zříkat. Když to někdo vlivem iluze udělá, patří jeho zříkání se ke kvalitě nevědomosti.

Poznání, jehož prostřednictvím osoba vidí jednu nerozdělenou duchovní podstatu ve všech živých bytostech, ač jsou rozděleny do nesčetně mnoha podob, patří ke kvalitě dobra.

Ten, kdo koná svou povinnost oproštěn od styku s kvalitami hmotné přírody, bez falešného ega, s velkou odhodlaností a nadšením a bez vzrušení v případě úspěchu či neúspěchu, je prohlášen za konatele na úrovni dobra.

Ten, kdo ovládá sám sebe a neulpívá, kdo si nevšímá žádného hmotného požitku, může odříkáním dosáhnout nejdokonalejšího stavu osvobození od jakékoliv reakce.

Nejvyšší Pán dlí v srdci každého, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou jako by usazeny na stroji z hmotné energie.

Bojuj pro samotný boj a neuvažuj o štěstí či neštěstí, ztrátě či zisku nebo vítězství či porážce.

(převzato z: Sri Srimad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada. Bhagavad-gita – taková, jaká je /strany 140, 87, 88, 386, 267, 129, 716, 717, 726, 730, 746, 757, 108/. Praha: The Bhaktivedanta Book Trust International Inc., 1998. ISBN 91-7149-405-7.)

Dostupné také z:
http://www.mystika.cz/nabozentsvi/hinduismus/hindu-Bhagavad-gita.htm