Do říše pravého, věčného života nelze dospět po širokých silnicích tohoto světa, nýbrž pouze zcela úzkou pěšinou; nazývá se pokora, trpělivost, sebezapření a plné odevzdání do vůle jediného, jedině pravého Boha. Gr. Ev. Bd. 10, 10.
Já jsem světlo, cesta, věčná pravda a život. Ten, kdo ve mne věří a žije dle mého učení, má v sobě věčný život a nespatří ani neucítí smrt, i kdyby dle těla zemřel tisíckráte. Neboť ten, kdo ve mne věří, dodržuje má přikázání a nade všechno mne miluje, ten jest ve mně a já v duchu jsem v něm. Ten však, v němž jsem já, má v sobě též život věčný. Gr. Ev. Bd. 9, 4.
Největší umění v životě jest: všem svým nepřátelům ze srdce odpouštět, prokazovat dobro těm, kdo nám přejí a činí zlé, a modlit se za ty a žehnat těm, kdo nás nenávidí a proklínají. Gr. Ev. Bd. 8, 119.
Ti, které budu mnoho zkoušet, z toho poznají, že je nade vše miluji! Neboť ten, kdo je mnoho zkoušen a při zkouškách dobře obstojí, bude na onom světě v mé říši dosazen nad mnohé a velké. Kdo však je pro svou slabost zkoušen málo, bude posazen nad málo a malé. Gr. Ev. Bd. 8, 103.
Kdo ve mne věří, činí mou vůli a mne nade všechno a své bližní jako sebe miluje, k tomu přijdu já sám a zjevím se mu. Nadále však tomu bude tak, že každý, kdo vpravdě žízní po mně a věčné pravdě, bude mnou poučen; neboť já jako pravda v Otci jsem Synem, Otec však jest věčnou láskou ve mně. Koho tedy přitahuje láska nebo Otec, ten přijde též k Synovi neboli pravdě. Gr. Ev. Bd. 9, 37.
Duše rostlin a zvířat mají většině lidí neznámé určení: stát se jednou součástí lidské duše. Neboť rostliny a zvířata jsou dle mé moudrosti a mého řádu vhodnými nádobami pro shromažďování a vývoj přírodní životní síly, jež existuje v nezměrném prostoru stvoření a z níž také pocházejí vaše duše. Gr. Ev. Bd. 4, 216.
Pravá Boží říše nemůže nikdy existovat ve hmotě, nýbrž pouze v duchu. Tak nenastane „Tisíciletá Boží říše“ viditelně, nýbrž zcela tiše a nenápadně v srdcích lidí, kteří jsou dobré vůle. Hi. 2, S. 436.
Bouřím na moři se podobají duchovní zkoušky a boje člověka. Každý člověk v nich musí na této zemi obstát a probojovat se jimi k pravdivému životu. Gr. Ev. Bd. 8, 162.
Až bude nouze největší, přijdu kvůli těm několika málo spravedlivým a vyhladím bídu světa a rozzářím své čisté světlo života v srdcích lidí. Gr. Ev. Bd. 9, 40.
Co láska činí na zemi, je rovněž učiněno v nebi a zůstává věčně. Co však činí chladná světská chytrost, to pohltí půda země a pro věčné nebe nezbude nic. Gr. Ev. Bd. 1, 58.
(převzato z: Jakob Lorber. Ježíšova slova k meditaci /strany 20, 14, 49, 57, 68, 31, 74, 30, 69, 44/. 1. vyd. Praha: Trigon, 1992. ISBN 80-85320-027-4.)
sobota 24. října 2009
čtvrtek 8. října 2009
Bděte
Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Lukáš 12:37
Všude na světě hledají lidé lásku, neboť jsou všichni přesvědčeni, že láska sama může zachránit svět, že láska sama může dát životu smysl a hodnotu. Ale jak nepatrně málo lidí chápe, co láska vlastně je a jak v lidském srdci vzniká. Velice často je zaměňována za city, jež kdosi ke komusi chová, za dobrotu, nenásilí či službu. Ale tyto věci samy o sobě nejsou láska. Láska pramení z vědomí. Pouze když vidíte lidi takové, jací skutečně jsou, tady a teď, a ne jací jsou ve vaší paměti, tužbách, představách či projekcích, můžete je milovat, jinak nemilujete toho člověka, ale představu, kterou jste si o tom člověku utvořili, nebo toho člověka milujete jako předmět své touhy, nikoli jako bytost, která je sama sebou.
Proto prvním skutkem lásky je vidět bytost, věc i skutečnost takovou, jaká opravdu je. A to vyžaduje tu nesmírnou kázeň a sílu odhodit své tužby, předsudky, vzpomínky, projekce, selektivní způsob pohledu na svět, kázeň tak velkou, že většina lidí by se raději po hlavě vrhla do konání dobrých skutků a služby, než by se podrobila sžírajícímu ohni tohoto odříkání.
Když se vydáte na cestu služby někomu, koho ani pořádně nevidíte, nedal jste si tu práci ho vidět, děláte to pro svou potřebu, či pro potřebu toho člověka? Tedy první ingrediencí lásky je skutečně vidět ty druhé.
Druhá ingredience je stejně důležitá – vidět sám sebe, nemilosrdně vrhnout světlo vědomí na své motivy, emoce, potřeby, neupřímnost, sebestřednost, na svou tendenci ovládat a manipulovat. To znamená nazývat věci pravými jmény, ať už je to poznání a následky sebebolestnější. Pokud se vám podaří dosáhnout tohoto druhu vědomí o tom druhém i o vás, poznáte, co je to láska. Protože jste dospěli k mysli a k srdci, jež je ostražité, bdělé, jasné a citlivé, k čistotě vnímání, k citlivosti, která vás přivede k té správné a přiměřené reakci na každou situaci, v kterýkoli okamžik. Někdy budete neodolatelně puzeni k nějakému jednání, jindy vás to bude držet zpátky a krotit. Někdy vás to přiměje ostatní ignorovat a někdy zase jim tu pozornost, o kterou žádají, věnovat. Někdy budete laskaví a poddajní, jindy přisní, nekompromisní, tvrdí, dokonce i agresivní. Neboť láska zrozená z citlivosti na sebe bere mnoho nečekaných forem a neodpovídá žádným již předem hotovým liniím a principům, nýbrž skutečnosti okamžiku. Když poprvé zažijete tuto citlivost, s velkou pravděpodobností to pro vás bude zděšení. Neboť všechny vaše obrany budou rozmetány, neupřímnost obnažena a ochranné zdi na popel.
Představte si ten děs, který popadne boháče, když se rozhodne skutečně uvidět podmínky chudých, děs mocichtivého diktátora, když se skutečně podívá na nepříznivou situaci lidí, které podrobil, děs slepého fanatika, když skutečně uvidí klamnost svých přesvědčení, jež prostě nesouhlasí s fakty. Ten děs, který se snese na milence, který se rozhodne skutečně uvidět, že vlastně nemiluje svou milovanou, ale její obraz, který si o ní utvořil. Proto ten nejbolestivější skutek, který může lidská bytost vykonat, skutek, kterého se hrozí nejvíce, je skutek vidění. A právě z tohoto skutku vidění se rodí láska, či ještě přesněji, skutek vidění je Láska.
V okamžiku, kdy začnete vidět, vaše citlivost váš přivede k vědomí, nejen k vědomí toho, co jste se rozhodli vidět, ale i všeho ostatního. Vaše ubohé ego se bude zoufale snažit tu citlivost otupit, neboť jste z něho strhli jeho obranné mechanismy, je ponecháno naprosto bez ochrany a nemá, na co by se upoutalo. Pokud se tedy někdy odvážíte vidět, bude to znamenat vaši smrt. To je ten důvod, proč je láska tak děsivá, protože milovat znamená vidět a vidět znamená zemřít. Ale zároveň je to naprosto nejnádhernější a nejradostnější zážitek na světě. Neboť ve smrti ega spočívá svoboda, klid, čistota a blaho.
Pokud opravdu hledáte lásku, váš úkol je snažit se vidět. Vemte ho tedy vážně: podívejte se na někoho, koho nemáte rádi, a skutečně vizte svůj předsudek. Podívejte se na někoho či na něco, na čem lpíte, a skutečně vizte to trápení, tu marnost, tu nesvobodu lpění, a dlouze a láskyplně se zadívejte na lidské tváře a lidské chování. Jděte ven a nešetřete časem v úžasu hledět na Přírodu, let ptáků, rozkvetlé květiny, suchý list rozpadající se v prach, říční proud, východ měsíce, obrys hory na obloze. A když to uděláte, ta tvrdá, ochranná ulita kolem vašeho srdce změkne a rozpustí se, a vaše srdce procitne do citlivosti a přístupnosti. Tma ve vašich očích se rozptýlí, zrak se vám rozjasní a bude pronikavý a vy konečně poznáte, co je láska.
(převzato z: Anthony de Mello. Cesta k lásce /str. 110 – 114/. Brno: Nakladatelství Cesta, 2005. ISBN 80-85319-58-6.)
Všude na světě hledají lidé lásku, neboť jsou všichni přesvědčeni, že láska sama může zachránit svět, že láska sama může dát životu smysl a hodnotu. Ale jak nepatrně málo lidí chápe, co láska vlastně je a jak v lidském srdci vzniká. Velice často je zaměňována za city, jež kdosi ke komusi chová, za dobrotu, nenásilí či službu. Ale tyto věci samy o sobě nejsou láska. Láska pramení z vědomí. Pouze když vidíte lidi takové, jací skutečně jsou, tady a teď, a ne jací jsou ve vaší paměti, tužbách, představách či projekcích, můžete je milovat, jinak nemilujete toho člověka, ale představu, kterou jste si o tom člověku utvořili, nebo toho člověka milujete jako předmět své touhy, nikoli jako bytost, která je sama sebou.
Proto prvním skutkem lásky je vidět bytost, věc i skutečnost takovou, jaká opravdu je. A to vyžaduje tu nesmírnou kázeň a sílu odhodit své tužby, předsudky, vzpomínky, projekce, selektivní způsob pohledu na svět, kázeň tak velkou, že většina lidí by se raději po hlavě vrhla do konání dobrých skutků a služby, než by se podrobila sžírajícímu ohni tohoto odříkání.
Když se vydáte na cestu služby někomu, koho ani pořádně nevidíte, nedal jste si tu práci ho vidět, děláte to pro svou potřebu, či pro potřebu toho člověka? Tedy první ingrediencí lásky je skutečně vidět ty druhé.
Druhá ingredience je stejně důležitá – vidět sám sebe, nemilosrdně vrhnout světlo vědomí na své motivy, emoce, potřeby, neupřímnost, sebestřednost, na svou tendenci ovládat a manipulovat. To znamená nazývat věci pravými jmény, ať už je to poznání a následky sebebolestnější. Pokud se vám podaří dosáhnout tohoto druhu vědomí o tom druhém i o vás, poznáte, co je to láska. Protože jste dospěli k mysli a k srdci, jež je ostražité, bdělé, jasné a citlivé, k čistotě vnímání, k citlivosti, která vás přivede k té správné a přiměřené reakci na každou situaci, v kterýkoli okamžik. Někdy budete neodolatelně puzeni k nějakému jednání, jindy vás to bude držet zpátky a krotit. Někdy vás to přiměje ostatní ignorovat a někdy zase jim tu pozornost, o kterou žádají, věnovat. Někdy budete laskaví a poddajní, jindy přisní, nekompromisní, tvrdí, dokonce i agresivní. Neboť láska zrozená z citlivosti na sebe bere mnoho nečekaných forem a neodpovídá žádným již předem hotovým liniím a principům, nýbrž skutečnosti okamžiku. Když poprvé zažijete tuto citlivost, s velkou pravděpodobností to pro vás bude zděšení. Neboť všechny vaše obrany budou rozmetány, neupřímnost obnažena a ochranné zdi na popel.
Představte si ten děs, který popadne boháče, když se rozhodne skutečně uvidět podmínky chudých, děs mocichtivého diktátora, když se skutečně podívá na nepříznivou situaci lidí, které podrobil, děs slepého fanatika, když skutečně uvidí klamnost svých přesvědčení, jež prostě nesouhlasí s fakty. Ten děs, který se snese na milence, který se rozhodne skutečně uvidět, že vlastně nemiluje svou milovanou, ale její obraz, který si o ní utvořil. Proto ten nejbolestivější skutek, který může lidská bytost vykonat, skutek, kterého se hrozí nejvíce, je skutek vidění. A právě z tohoto skutku vidění se rodí láska, či ještě přesněji, skutek vidění je Láska.
V okamžiku, kdy začnete vidět, vaše citlivost váš přivede k vědomí, nejen k vědomí toho, co jste se rozhodli vidět, ale i všeho ostatního. Vaše ubohé ego se bude zoufale snažit tu citlivost otupit, neboť jste z něho strhli jeho obranné mechanismy, je ponecháno naprosto bez ochrany a nemá, na co by se upoutalo. Pokud se tedy někdy odvážíte vidět, bude to znamenat vaši smrt. To je ten důvod, proč je láska tak děsivá, protože milovat znamená vidět a vidět znamená zemřít. Ale zároveň je to naprosto nejnádhernější a nejradostnější zážitek na světě. Neboť ve smrti ega spočívá svoboda, klid, čistota a blaho.
Pokud opravdu hledáte lásku, váš úkol je snažit se vidět. Vemte ho tedy vážně: podívejte se na někoho, koho nemáte rádi, a skutečně vizte svůj předsudek. Podívejte se na někoho či na něco, na čem lpíte, a skutečně vizte to trápení, tu marnost, tu nesvobodu lpění, a dlouze a láskyplně se zadívejte na lidské tváře a lidské chování. Jděte ven a nešetřete časem v úžasu hledět na Přírodu, let ptáků, rozkvetlé květiny, suchý list rozpadající se v prach, říční proud, východ měsíce, obrys hory na obloze. A když to uděláte, ta tvrdá, ochranná ulita kolem vašeho srdce změkne a rozpustí se, a vaše srdce procitne do citlivosti a přístupnosti. Tma ve vašich očích se rozptýlí, zrak se vám rozjasní a bude pronikavý a vy konečně poznáte, co je láska.
(převzato z: Anthony de Mello. Cesta k lásce /str. 110 – 114/. Brno: Nakladatelství Cesta, 2005. ISBN 80-85319-58-6.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)