Saí Baba promlouvá

Existuje jeden indický výrok, který říká: “Potkáš-li cestou Buddhu, zabij ho.“
Tento výrok zní strašlivě a brán doslova je vskutku strašný.
Při správném porozumění však vyjadřuje velkou moudrost.
Neptáš se někdy, jak je možné, že schvaluji a podporuji všechna náboženství, když se mnohá z nich ve výkladech určitých bodů diametrálně liší, případně si dokonce protiřečí?
Odpověď je, že to závisí jen a jen na hledisku.
Křesťanské, hinduistické a zčásti i buddhistické náboženství učí, že si má věřící učinit obraz Boha, tento obraz vzývat, a tak se mu přiblížit.
Judaismus, islám a přísný buddhismus učí Boha si nezobrazovat. Bůh se vymyká jakémukoli popisu.
Ptáš se, co tedy je správně? Odpověď zní: obojí.
Na začátku potřebuješ obraz Boha. Musíš zažít, že Bůh je tvůj přítel, tvůj pravý otec, tvá láskyplná matka. Že je tu stále pro tebe a že je nepřetržitě trvající láskou.
Dříve nebo později dospěješ tak daleko, že obraz bude pro tebe znamenat příliš velké omezení. Přišel okamžik, kdy „zabiješ Budhu“, to znamená, kdy se na své cestě k Bohu musíš osvobodit od obrazu, aby ses mohl přiblížit obsahu.
Tím se vysvětluje odmítání zobrazování Boha v judaismu a islámu.
Tento časový bod však nesmí přijít příliš brzy. Teprve když je tvé srdce naplněno viditelným Bohem, máš dost síly k hledání a nalezení neviditelného.
„Zabiješ-li“ svůj obraz příliš brzy, může tě uskutečnění Boha stát velké úsilí, protože tvé srdce není ještě natolik nabité, aby samo bylo magnetem-Bohem přitaženo.
Vše má svůj čas. Trpělivost je požehnáním času. A cesta k Bohu je dlážděná téměř výlučně láskou, trpělivostí a důvěrou.

(bez úprav převzato z: Saí Baba promlouvá k Západu /s. 210/ 1. vyd. Ostrava: Libuše Čermáková, 2000. ISBN 80-902560-6-6.)