Co objevil Buddha? ...část první

Kolem roku 450 před Kristem, žil v přepychu v paláci svého otce princ ze severoindického klanu Šákjů. Jednoho dne si uvědomil, že život, založený pouze na materiálních aspektech žití nás obvykle nenaplní uspokojením. Přestože měl veškerý materiální komfort, byl ženatý a měl syna, byl dědicem otcovy říše, někde hluboko uvnitř stále cítil nespokojenost. Intuitivně cítil, že mu stále něco chybí. A protože se stále nemohl tohoto vnitřního pocitu zbavit, rozhodl se hledat to, co mu chybělo.

Opustil palác a toulal se krajem až jednoho dne potkal skupinku asketických jogínů, kteří pobývali venku v lesích. Ti odmítáním veškerého fyzického pohodlí a přijímáním pouze minimálního množství jídla usilovali o dosažení vyšších stupňů vědomí. Věřili, že jich mohou dosáhnout pomocí duchovního cvičení, které se nazývalo dhyana, což znamená „meditace“. Seděli se zkříženýma nohama v tradiční pozici „lotosu“, kterou tak často můžeme vidět na mnoha ranných sochách Buddhy. Prostřednictvím hladovění stimulovali své mysli k vytvoření a ke vstupu do vyšších stavů vědomí. Věřili, že v nejvyšším stupni vědomí budou schopni vidět základní částice, které tvoří svět. Věřili, že se svět skládá ze základních částic (partikulí), které nazývali „dharmy“, které se objevují, nějaký čas v našem světě zůstávají a následně vymizí. Věřili, že veškerá existence je založena na tomto cyklickém objevování se a vytrácení se dharem. Věřili také, že právě ve vyšších sférách vědomí, budou schopni skutečně zažít toto elementární tvoření a ničení reality. Jejich cílem tedy bylo, dosáhnout svým vlastním duchovním úsilím těchto vyšších sfér vědomí.

Mladý princ byl uchvácen jejich zápalem v hledání vyšších stavů a přidal se k nim. Přidal se k jejich malé komunitě v lesích, seděl s nimi, hladověl s nimi a snažil se dosáhnout stejného cíle asi šest let. Ale přestože upřímně a s velkým nasazením cvičil, zatínal zuby a odmítal ty věci, po kterých se část jeho já dožadovala, necítil se spokojený. Intuitivně cítil, že to, co hledá, to, co mu v životě schází, se nedá nalézt ani v těchto asketických praktikách ani ve vyšších sférách vědomí, které jeho společníci tolik hledali. Nakonec je tedy opustil. Jeho sen ztroskotal.

Legenda praví, že když procházel lesem, narazil na dívku, která pásla kozy a která mu nabídla k občerstvení vydlabanou tykev plnou teplého kozího mléka. Tím, že se mléka napil si uvědomil, jak je důležité jíst, jak je důležité pít. Po letech upírání si jakéhokoliv fyzického uspokojení cítil obyčejné štěstí při pití teplého mléka.

Usadil se pod velkým stromem na okraji lesa. Počasí v Indii bylo dost teplé na to, aby mohl žít pod širým nebem a také šest let asketické praxe jej velmi otužilo, aby mohl žít takovým jednoduchým životem. Cvičení dhyany, které se naučil od jogínů, se pro něj stalo přirozeností. Cítil se velmi spokojeně, když seděl na jednoduché podušce, s tělem vzpřímeným, hlavou vyrovnanou nad rameny, nohama zkříženýma v pozici lotosu. Seděl ve svém jednoduchém příbytku a rozjímal nad svou situací. Uvědomoval si, že byl velmi nespokojený se svým životem, v přepychu paláce svého otce. A zároveň si musel přiznat, že jeho sen o dosažení nějakých zvláštních vyšších stavů vědomí, kterých se snažil dosáhnout s asketickými jogíny, se rozpadl. A tak seděl v tomto stavu bez cíle.

Jednoho večera, když sedel na své podušce dlouho do noci, pohlédl na čistou noční oblohu se zářícími hvězdami a pocítil duševní klid a spokojenost. Najednou ho napadlo, že právě tento pocit vnitřního klidu a spokojenosti (pocit smíření) přítomného okamžiku je plně dostačující. V tom okamžiku si také uvědomil, že to, co všechny ty dlouhé roky hledal, bylo po celou dobu právě před ním. Uvědomil si, že celý svůj život vždy existoval právě na tomto místě a právě v tento okamžik a že celý jeho život a celý svět je právě takový jaký je. Jeho nespokojenost se rozplynula.

Udiven tím, že řešení jeho problému je tak jednoduché, pokračoval v rozjímání nad svým zážitkem další měsíc a uvědomoval si, že dosáhl nějakého druhu hluboké vyrovnanosti ve svém životě. Nakonec všechny jeho vnitřní konflikty, které ho vyhnaly nejprve z paláce do lesů a z lesa do jeho současného tábořiště, ustaly. Cítil, že našel střední cestu mezi dvěma extrémy, které doposud formovaly jeho život. Na jedné straně extrém materiálních požitků a na straně druhé extrém duchovního zanícení. Cítil, že nakonec objevil jinou cestu, která nebyla ani jedním z těchto směrů, ale nějak existovala mezi oběma.

...pokračování příště

(Přeloženo z anglického originálu "What did the Buddha discover?" od Michaela Eido Luetchforda, jenž text také přednesl v Pražském buddhistickém centru Lotus v červnu 2005.)

http://www.dogensangha.org.uk/
http://www.dogenzen.net/