Ježíšova slova k meditaci I

Veškeré vnější, hmotné stvoření bylo utvářeno dle toho, co bylo už dlouho předtím obsaženo v každém dokonalém duchu. Neboť dříve než byl svět, byl Duch, a stvoření vzešlo z něho – nikoliv Duch ze stvoření. Martin, Kap. 45.

Každý člověk má nesmrtelnou duši a v duši nesmrtelného ducha. Aby však duše jakožto z hmoty se vyvíjející duch plně splynula s prvotním Božím duchem, jenž se nazývá láska, musí se duše sama snažit odloučit od hmoty a jejích požadavků a neustále usilovat o splynutí s duchem čisté Boží lásky, který v ní sídlí. Gr. Ev. 5, 51.

Co Bůh jednou stvořil, může změnit formu a přejít z méně ušlechtilé do ušlechtilejší nebo naopak, ale nikdy nemůže být zničeno. Gr. Ev. Bd. 2, 232.

Pro božského ducha, též v člověku, neexistuje ani pomíjející čas ani omezený prostor, tedy ani minulost ani daleká budoucnost, nýbrž pouze věčná přítomnost. Gr. Ev. Bd. 9, 25.

Hledáš-li mne, musíš mne hledat u sebe, nikoliv u jiných. Což je možno hledat v dálce někoho, kdo je stále v tobě doma a na tebe čeká? Hi. Bd. 1, 408.

Kdo mi chce jít vstříc v tichosti své mysli, ten mne potká. Gr. Ev. Bd. 8, 95.

Každý, kdo chce vejít do života svého ducha, musí se každý den ponořit do dokonalého klidu svého ducha a v něm se nerozptylovat různými myšlenkami, nýbrž uchopit jen jedinou myšlenku a na tu se plně soustředit. Nejlepší myšlenkou je pochopitelně Pán. Jestliže to někdo horlivě a se sebezapřením neustále cvičí, získává jak zrak tak i sluch jeho ducha stále více na vnitřní ostrosti. Gs. Bd. 2, 44.

Jestliže člověk poznal vůli Boží, nechť podřídí svou vůli zcela vůli věčné lásky a nejvyšší moudrosti v Bohu a nechť se v jistém smyslu dá zcela pohltit vůlí Boží; tak jej plně pronikne Duch Boží a člověk z něj pak vzejde jako nové stvoření k věčnému životu. Gr. Ev. Bd. 9, 116.

Ti, kdo ve mne věří, nepocítí, nezakusí a neochutnají smrt, i kdyby v těle zemřeli více než jedenkrát. Gr. Ev. Bd. 3, 100, 6. a 7.

Pokora je jediné, co mi můžete dát, aniž byste to předtím ode mne dostali. V pravé pokoře spočívá vlastní svoboda života, a proto i největší dokonalost. Haush. Bd. 2, 11.

Kdo by ve světě všechno ztratil, ponechal si však, nedbaje toho, mé jméno, ten neztratil nic, nýbrž naopak všechno získal. Kdo by však ztratil mé jméno ze svého srdce, ztratil by všechno. Gr. Ev. Bd. 5, 5.

Všichni lidé země jednou pochopí, že jest jen jeden Bůh, jeden Pán, jeden Otec a jen jediný dokonalý život v něm. Jug. Kap. 198, 18.

Já jsem cesta, pravda, vzkříšení a život. Gr. Ev. Bd. 5, 124.

(převzato z: Jakob Lorber. Ježíšova slova k meditaci /strany 95, 81, 28, 39, 53, 59, 122, 41, 132, 87, 110, 139, 40/. 1. vyd. Praha: Trigon, 1992. ISBN 80-85320-027-4.)