"Vítejte v mém oblíbeném světě. V tomto světě není nikdo, jen probíhající duševní a materiální procesy. Toto jsem shledal nejvíce smysluplným. Právě zde je skutečný smysl života! Když si jste opravdu vědomi těchto jevů, není ve vašem životě místo pro připoutanost, zlobu, přeludy a všechny další negativní vlastnosti. Prostě se tam nevejdou, když si je člověk vědom těchto věcí. A navíc získáte klid a nový smysl života – objevování cesty dovnitř, cesty k domovu a k absolutní realitě."
Úryvek z knihy: Jak utišit vulkány - http://www.meditace.wz.cz/vulkany.html#1.11.Rada%20na%20závěr|outline
Výše zmíněný citát se mi zdá velmi pěkně výstižný. Zachycuje postoj již "prozřelého" člověka vůči své mysli a vnějšímu světu. Jinými slovy neexistuje žádné "osobní já", ale jen svět pomíjivých jevů "točící se" okolo čehosi, "co není ničím, avšak zároveň je vším" a co přitom nelze popsat slovy či pochopit myslí. Poznání tohoto pricipu postupně odpoutává od již zaběhlých zlozvyků a postojů mysli a přivádí člověka k pochopení toho, kým nebo čím vlastně doopravdy je.
Problém však spočívá v tom, že pokud se člověk snaží popisovat onu "podstatu", o které je zde řeč, téměř vždy se narazí na problém, že to je něco, co se velice těžko popisuje. Velice těžko se to popisuje z toho důvodu, že ji mysl nemůže pochopit a mysl ji nemůže pochopit proto, že sama mysl vyvěrá z této podstaty. Jinými slovy tato podstata je mysli nadřazená a snažit se něco takového popsat je asi něco jako popisovat trojrozměrný prostor někomu, kdo celý život žije v prostoru dvojrozměrném a o třetím rozměru nemá nejmenší potuchy. Samozřejmě nikdo takový neexistuje, nicméně jako příklad je to myslím docela výstižné.
Proto jedinou možností pochopení je přímá, živá zkušenost, ke které je však nutno se postupně propracovat ačkoliv člověk na konec zjistí, že tato zkušenost tu byla vždy před tím a je tu neustále.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat