Karel Weinfurter: O Bohu

Bůh je jediná příčina všeho, je jediný život a jediná, nezměnitelná a věčná pravda. Bez Boha by nebylo ani světa, čili stvoření, ani života, ani pravdy.
Bůh je Nejvyšší věčná Síla a Bytost. Je sice přítomen ve všem, protože bez Něho a bez Jeho přítomnosti by nemohlo nic existovat, ale Bůh je ve všem přítomen jen jako v zrcadle a nikoliv svou podstatou. Zato však všechny věci a tvorové a bytosti jsou v Něm – ale Bůh nesídlí v nich. Přesto to však je Bůh podpora a sloup všeho stávajícího. /Bhagavad Gita, kap. IX./
Celý svět je zrcadlením Boha, neboť Pán se tak zhlíží sám v Sobě, ale ač je svět v Bohu, není Boha ve světě. Jenom v člověku, který je stvořen k „obrazu Božímu“, se Bůh může projevit a sídlit v něm. //Pozn. spis.: Tato nauka o existenci všech věcí v Bohu, ale neexistenci Boha ve světě, je mystérium, které pochopí žák mystiky jen pozvolna a podle svého vývoje.//
Bůh stvořil svět emanací čili vyzářením, což je vyjádřeno v evangeliu Slovem čili Kristem nebo jednorozeným Synem Božím. Toto zrození se Slova nebo Krista se děje vždy působením Ducha Svatého, který je v nejčistším smyslu božská oplodňující síla. Proto je psáno o Kristu: „ Duch Svatý sestoupí v tebe a moc Nejvyššího zastíní tebe a protož i to, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ /Lukáš, I. 35/
A tak je Bůh trojný, totiž ve třech osobách, které jsou však jedinou Bytostí. A kromě toho je Bůh zároveň Otec i Matka, je zároveň princip mužský i ženský a nepřetržitě tvoří a rodí sama sebe – z lásky k sobě. Neboť Bůh je věčná a nejvyšší Láska. //Pozn. spis.: Také to je mystérium neboli tajemství, které může být pochopeno jen člověkem zasvěceným čili znovuzrozeným, který osobně Boha poznal sám v sobě.//
Bůh je bez vlastností a zrcadlí se přece jen i v činnosti smyslů, je bez vlastností, ale zase je svědek všech vlastností. Je stejně blízký jako vzdálený a je skrytý a nepochopitelný pro svou nezměrnou jemnost. Přesto je však síla Nejvyšší, které nic neodolá. /Bhagavad Gita, kap. XIII./
Bůh ve své nevyzpytatelné podstatě jako Matka je ukryt v přírodě, je jako závoj, který Ho zastiňuje lidem. Kdo chce odhalit tento závoj, musí se odvrátit od zevní přírody čili od zevního světa všemi svými smysly a musí Boha hledat ve svém nitru, kde v podobě nepatrné světelné jiskry sídlí božství, dávající člověku život svým zářením.
Tyto nejvyšší duchovní zákony jsou od věků a na věky a byly lidstvu zjeveny jednak Syny Božími, kteří přicházejí časem na tento svět, aby se vtělili a žili mezi lidmi, a jednak zase zjeveními, kterých se dostalo svatým a Mistrům a prorokům.
K těmto zjevením patří všechny svaté knihy všech národů a věků. Ve všech je stejná nauka o Bohu a stvoření, o člověku a také o pravé a jediné Cestě k Bohu. Všechna zevní náboženství jsou jen odlesk těchto duchovních pravd, které jsou v náboženstvích ukryta. Církve a náboženské soustavy jsou slupka, pod kterou je ukryto pravé jádro, které musí být vyloupnuto. A právě pro toto cenné jádro, které je uvnitř a které lze najít, mají všechna náboženství stejnou hodnotu – ale jen pro toho, kdo dovede odloučit slupku od jádra.
Synové Boží se vtělují vždycky na světě, když hrozí světu zkáza morální nebo fyzická. Vykupitelů bylo již od věků dlouhá řada a posledním známým z nich byl Ježíš Kristus, Syn Boží, který se vtělil proto, aby ukázal nejzřetelněji ze všech cestu mystickou čili Cestu ke spáse a k osvobození z pout tohoto světa.
Proto s Jeho zrozením jsou spojeny též události, které se týkají dějí vesmírových, totiž dějů oblasti božské. Tak jako ve vesmíru, „na nebesích“, byl zrozen Kristus – jinak Slovo, z Boha Matky působením Ducha Svatého, čili z Panny, neboť Bůh Matka je Panna a na věky jí bude. //Pozn. spis.: Zde je nové mystické mystérium, které pochopí jen zasvěcenec, přes veškeré zevní výklady, které jsem o tom podal hlavně v obou dílech svých „Mystických slabikářů“.//
Proto také všechny události, které jsou popsány ve spojení s Pánem Ježíšem Kristem na zemi, musely se přihodit tak, jak se staly, aby byl naplněn zákon, totiž aby ukázaly každá jednotlivě celému lidstvu mystickou Cestu. Celý život Kristův byl stanoven již napřed a každý jeho skutek a každé jeho slovo se stalo jenom k poučení o Cestě, kterou má jít každý, kdo v Krista věří.
Podobné události jsou popisovány u každého předcházejícího spasitele, který kdy přišel na svět, a také v mýtech o starých bozích Řeků a Římanů a jiných národů nalézáme všude líčení, která se naprosto shodují s mystickou cestou čili s vývojem a znovuzrozením lidské duše.
Toto znovuzrození není však nic jiného než uskutečnění slov apoštola, když pravil: „Vy jste chrámem božím.“ Je to znovuzrození duchovní, při kterém se člověk stane skutečně tabernáklem a archou úmluvy, ve které sídlí projevený Bůh, kdežto předtím byl Bůh v člověku sice přítomen, ale ukryt.
A toto znovuzrození se děje právě tak, jako zrození našeho Spasitele, totiž působením Ducha Svatého.
Duch Svatý je ona božská síla a božská Osoba, která oplozuje a dává nejvyšší moudrost a vědění všeho a také všechny mystické síly, jako dar prorocký, absolutní jasnovidnost, vševědoucnost, všudypřítomnost, všemohoucnost. To dává Duch Svatý těm, kteří Ho poznali. V Indii se jmenuje Atma a ve starém Egyptě Ho zvali bohem Thotem a „písařem bohů“, protože vše ví. Staří Řekové Ho zvali Hermem a Římané zase Merkurem.

(bez úprav převzato z: Karel Weinfurter. Nauka bílé lóže /str. 1-3/. 2. vyd. Boskovice: Nakladatelství a vydavatelství Psyché, 1998. ISBN 80-85278-19-7.)